Kategorie: Hodnocení


Případ Lewinská

Každému, kdo v 90. letech už aspoň rozum bral, musela Monica Lewinská utkvět. Brunetka s velkýma očima, kvůli které málem odvolali amerického prezidenta Clintona a k níž se vázaly historky, které dráždily představivost. Bill Clinton nakonec uhájil úřad i sympatie veřejnosti – vždyť kdo by sympatizoval s pitomou stážistkou, která se znemožnila románkem s prezidentem?

Na konferenci TED ve Vancouveru v březnu 2015 to byla jiná Monica Lewinská, než jakou nám ji média před lety předhodila. Když ji posloucháte, když se na ni díváte, v duchu se jí omlouváte. Žádná pitomá stážistka…

Petr Fiala: úkol pro chytrou horákyni

Ani oblečená, ani neoblečená; ani pěšky, ani vozem; ani ve dne, ani v noci. Chytrá horákyně si s těmito úkoly poradila a žila pak šťastně až do smrti. Na konferenci „ODS na rozcestí“, pořádané vysokou školou CEVRO Institut a revue Pravý břeh 7. 12. 2013, se Petr Fiala postavil podobně smělému zadání: trochu politolog a trochu politik; už ne řadový člen a ještě ne předseda; přednáška ani čtená, ani nečtená.

Ondřej Liška, zelený příslib

Pět týdnů před předčasnými volbami 2013 odstartoval Ondřej Liška předvolební kampaň Zelených. Při poslechu se nelze ubránit dojmu, že inspirací mu byl Barack Obama a jeho apel z prezidentských voleb 2008: Yes, we can. Bylo-li tomu tak, byla to inspirace více než užitečná! Nejde tu ale jenom o slogan, ke změně vyzýval v těchto volbách kdekdo. Důležitější je, že v projevu Ondřeje Lišky – stejně jako v projevech Obamových – většina věcí „sedí“.

Ivan Bartoš: pirát lapený v síti

Piráti možná ještě nejsou zralí na to, aby zažili v politice skutečný úspěch, ale rozhodně jsou oživením. Už proto, že je zpravidla reprezentují energičtí mlaďoši, kteří přinášejí do diskuse neotřelá témata a třeba i kontroverzní názory. A jsou připraveni je hájit. Pirátský předseda Ivan Bartoš to předvedl ve své přednášce na konferenci „Autoři, knihy, knihovny, technologie, právo, věda a etika v době Internetu aneb Pokus o mapování problému“, která se konala 11. května 2012 na VŠCHT v Praze. Ukázal, že má co říct i že ví, co říká, a také to, že má ještě kam růst, protože forma zatím za obsahem trochu pokulhává.

Andrej Babiš, řečník na startu. Bude líp?

Andrej Babiš v rozhovoru pro deník Právo připustil, že „mluvit neumí a mluvení nevyhledává„. To je sympatická sebekritika, které je nutno dát za pravdu. V předčasných volbách 2013 zazářilo jeho hnutí ANO jako kometa a mnoho voličů s ním spojilo spoustu očekávání. Já připojím jedno vlastní: budu doufat, že Andrej Babiš uchopí svůj řečnický handicap jako výzvu a zapracuje na svých dovednostech natolik, abychom nemuseli nedostatky omlouvat začátečnickou nezkušeností. Řečníkem se totiž nikdo nerodí, a jak víme už od časů Démosthenových, nikdo není beznadějný případ. Pro zdokumentování výchozího stavu nám poslouží projev Andreje Babiše po zvolení předsedou ANO 2011 na březnovém sjezdu hnutí.

Miloš Zeman: nemáme lepší řečníky?

Miloš Zeman bývá považován za výborného řečníka. Na konci 80. let, v éře Milouše Jakeše a škodolibého posměchu jeho památnému projevu na Červeném Hrádku, působil Miloš Zeman jako zjevení. Náhle tady byl člověk, který dokázal pojmenovat problémy, o kterých si běžní lidé jenom šeptali, a navíc promlouval rozvážně a s klidem, jeho věty měly hlavu a patu a řadil je za sebe bez sebemenšího zaváhání jako korálky na šňůrku. (Podívejte se na záznam jeho vystoupení v televizi v srpnu 1989.) Jak obstojí Miloš Zeman jako řečník dnes, když měřítkem už nejsou jen vyprázdněné projevy komunistických papalášů? Je opravdu výborným řečníkem? K posouzení nám poslouží jeho přednáška na Vysoké škole ekonomické v Praze, kam byl 29. 10. 2012 pozván coby prezidentský kandidát.