Autor: lenka


Toastmasters, soutěže v řečnění a já

Dobrý příběh musí mít začátek, prostředek a konec. Můj příběh o tom, jak to mám se soutěžením v Toastmasters, má 3 různé začátky, jsem někde v prostředku a zatím nevím, kdy, kde a jak to skončí.

Začnu ale od začátku. Od toho prvního začátku.

Tréma a jak se jí zbavit: 4 způsoby ověřené vědou i praxí

Tréma nemá u superhrdinů šanci width=Tréma. Kdo ji nezažil, nejspíš nic nezažil. Nebo lže.

Strach z mluvení před lidmi je podle jednoho výzkumu častější než strach ze smrti. S tím výzkumem je to všelijak, ale v jednom je tréma smrti podobná – nevyhýbá se nikomu. Mladí, staří, muži, ženy, chudí, bohatí: když přijde na to postavit se před skupinu lidí, všichni zažívají podobné pocity. V ústech sucho, v hlavě prázdno, sevřený žaludek, třesoucí se ruce. Když se s tím nevypořádáte,  můžete dopadnout jako slavný režisér Michael Bay, který během nepodařeného vystoupení raději utekl z pódia.

Dobrá zpráva je, že se s trémou dá pracovat, aby vás neparalyzovala, ale aby vám naopak pomohla k lepšímu, dynamičtějšímu a zábavnějšímu projevu. A co tedy pomůže? Odvar z babského ucha, tři kapky krve z netopýra nebo nějaké magické zaříkávání?

Tongue Twisters & Jazykolamy

Proč byste se měli trápit s jazykolamy? A proč si lámat jazyk ještě navíc v angličtině?

Protože vaše myšlenky můžou být převratné a prezentace sedmikrásná, ale když vám nebude nikdo rozumět, je to všechno nanic.

Jazykolamy vám pomůžou rozhýbat mluvidla a posadit hlas. Dělají to herci, dělají to moderátoři, není důvod to nevyzkoušet taky. Navíc je to docela zábava. A když to zvládne dvanáctiletý kluk, zvládnete to taky.

Jak Angela Merkelová (ne)pozvala uprchlíky

“Merkelová má na rukou krev, to ona je sem pozvala,” ozývalo se po pařížských útocích ze všech koutů Evropy. Slova o “pozvání uprchlíků” jsme v poslední době slyšeli tolikrát, že se stala ustáleným slovním spojením, a to i pro ty, kdo postup německé kancléřky posuzují vstřícněji. Kdy a kde ale vlastně to “pozvání” zaznělo? Co Angela Merkelová ve skutečnosti řekla? Otevřelo stavidla uprchlické vlny nějaké její prohlášení?

Na začátku roku 2015 řešila Evropa řeckou finanční krizi a uprchlíci, přestože jejich počet v předcházejících dvou letech strmě stoupal, nikoho zvlášť nezajímali. Pozornost se k nim upřela až v dubnu, kdy ve Středozemním moři při pokusu přeplavit se do Itálie utonulo historicky nejvíce lidí. Zájem poutala také “Džungle” v Calais, divoký tábor několika tisíc migrantů u ústí lamanšského tunelu, kteří se snaží dostat do Anglie. V médiích se objevují fotografie dnes již příslovečných “mladých, dobře živených mužů se smartphony” a hodně se diskutuje o tom, zda má Evropa přijímat ty, kdo sem přicházejí z ekonomických důvodů.

TEDxPrague 2015

TEDxPragueKonference TED je řečnickým svátkem. Po více než třicet let, co se v různých obměnách po celém světě koná, přivádí na jedno místo řečníky s „myšlenkami, které stojí za to sdílet“, a posluchače natěšené na to, aby s nimi bylo sdíleno. Od roku 2010 máme díky obětavé práci dobrovolníků „svůj“ TEDx i v Praze a rok co rok tak můžeme hodnotit, jaké myšlenky – a jací řečníci – se rodí v české kotlině.

Vloni jsem vyrazila na konferenci TEDxPrague 2014 osobně, cítila jsem to jako profesionální povinnost – využívám často videozáznamy přednášek TED jako ukázku podařených řečnických výstupů a chtěla jsem to tedy zažít se vším všudy. V poločase jsem

Tragédie bez cílů a cíle bez tragédií

hamletNení tragédie nedosáhnout cíle. Tragédie je žádný cíl nemít.

Benjamin Mays byl inspirativní člověk a výborný řečník, přítel Martina Luthera Kinga. Uvedený citát nás má motivovat hlavně k tomu, abychom svůj život jen tak nepromarnili. Mou ambicí ale není, aspoň pro tentokrát, vybízet lidi k hledání smyslu života. Jsem skromná. Ráda bych se pro začátek dočkala aspoň toho, že by cíl měly prezentace, projevy a veřejná vystoupení. Aspoň některé. Aspoň ty, které musím vyslechnout.

Na nešvary elektronických prezentací jsem si stěžovala už v článku Smrt Powerpointem. Poté, co jsem přežila další powerpointí dávku, jsem doporučení omezila na pouhopouhá dvě pravidla, která prezentaci z průměru vystřelí na absolutní špičku. Čím víc o tom ale přemýšlím, tím víc je mi jasné, že bez pořádných základů to prostě nejde. A v základu každé prezentace musí být zabudovaný jasný cíl. Protože i pro prezentaci je tragédií, když žádný cíl nemá.

A jak tedy stanovovat cíle prezentacím?

Jak se zařadit mezi nejlepších 5%

prezentaceNedávno jsem strávila dva týdny hodnocením projektů financovaných z veřejných prostředků. Hodnocení bylo komisionální, což znamená, že se den co den sešlo minimálně osm lidí, aby vyslechli prezentace řešitelů projektu a pak vyřkli ortel, zda má být projekt financován i nadále. Všechny projekty prošly, některé byly skvělé, některé dobré a jiné slabší, jedno však měly společné: úroveň prezentací byla žalostná. Opravdu žalostná. Až mě to vede k úvaze, že můj článek Smrt PowerPointem čtenáři neberou jako sarkastickou nadsázku, nýbrž jako návod, jak prezentace připravit.

A tak tedy doporučení pro prezentace zjednoduším na samou dřeň. Protože už jen tyhle dvě věci stačí, abyste vynikli jako řečnické hvězdy a zajistili si nehynoucí vděk jinak trápeného publika:

Případ Lewinská

Každému, kdo v 90. letech už aspoň rozum bral, musela Monica Lewinská utkvět. Brunetka s velkýma očima, kvůli které málem odvolali amerického prezidenta Clintona a k níž se vázaly historky, které dráždily představivost. Bill Clinton nakonec uhájil úřad i sympatie veřejnosti – vždyť kdo by sympatizoval s pitomou stážistkou, která se znemožnila románkem s prezidentem?

Na konferenci TED ve Vancouveru v březnu 2015 to byla jiná Monica Lewinská, než jakou nám ji média před lety předhodila. Když ji posloucháte, když se na ni díváte, v duchu se jí omlouváte. Žádná pitomá stážistka…

Bushismy a babišismy

babis_bush

„Říkám vám, tam venku je nepřítel, který chce na Ameriku, na Američany znovu zaútočit. Prostě tam je. Taková je realita. A já mu přeju hodně štěstí.“

Když George W. Bush na své poslední tiskové konferenci v úřadu prezidenta USA tuto větu pronášel, uzavíral tím dlouhou řadu „bushismů“, kterými po osm let svět zásoboval. Sbírka jeho gramatických chyb, špatně použitých slov i úplných nesmyslů se stala námětem mnoha posměšných webových stránek, ale i vědeckých pojednání. Spousta lidí si kladla otázku, jak je možné, že člověk, který s obtížemi dává dohromady kloudnou větu, stojí v čele světové velmoci. Jak je možné, že byl vůbec zvolen? A jak je možné, že byl znovuzvolen?

O babišismech, pokud vím, ještě žádné vědecké pojednání nevzniklo. Političtí oponenti zatím jen žádali překlad jeho proslovů v Poslanecké sněmovně do češtiny. Že je čeština ministra Babiše hodně nestandardní, je nesporné a sbírka babišismů se utěšeně rozrůstá při jakémkoli jeho vystoupení. Tady je pár výroků vybraných z jeho příspěvků na oné schůzi Sněmovny 7. 5. 2014: