Tomáš Sedláček – (ne)obdivovaný řečník

Milý Tomáši,

Vy to nevíte, ale před časem jsme se potkali. Na Malé Straně. Ono tedy Vás nejde přehlédnout. Za chlapíkem v červených kalhotách na monokole, s rudou kšticí a plnovousem se otočí i japonští turisté, kteří jméno Tomáš Sedláček nikdy neslyšeli.

Když na mě později vyskočila upoutávka na workshop prezentačních dovedností pod Vaším vedením, nejdřív jsem se lekla. Je možné, že by byla facebooková reklama takhle propojená i do offline života? Ze zvědavosti jsem ale klikla, abych se dozvěděla víc.

Workshop s Tomášem Sedláčkem – ha?

Vzdělávací agentura, která půldenní workshop s Vámi prodává, láká zájemce na “špičkového českého ekonoma a známého intelektuála, jehož rétorické a prezentační schopnosti jsou všeobecně proslulé a který dovede inovativně a neotřele přemýšlet a strukturovat tok myšlenek”.

Jako ekonoma a intelektuála Vás znám z tisku, ale přednášet jsem Vás nikdy nezažila. V dnešní době je naštěstí takový zážitek vzdálen jen několik kliknutí, takže za chvíli už jsem sledovala Vaši přednášku.

Je to rozčarování…

Tomáši, nebudu kolem toho přešlapovat. Jsem z Vašeho vystoupení rozčarovaná.

Jste člověk, který vystupuje na veřejnosti pravidelně, a navíc prezentační dovednosti i školíte, takže pro Vás platí jiná měřítka než pro studenta přednášejícího referát. Ano, zvládl jste mluvit 25 minut souvisle a připravil jste si zajímavé metafory. Je tam ale ještě hodně velký prostor ke zlepšení.

Podívejme se třeba jen na první dvě minuty. To je mimořádně cenný čas, kdy můžete své posluchače získat nebo ztratit.

Já jsem se tedy ztrácela a vypadalo to, že ztracený jste byl i Vy. Snažil jste se zřejmě navázat na předchozího řečníka, ale tápal jste, opravoval sám sebe a vůbec nebylo zřejmé, co chcete říct.

Na vousy se nesahá

Jen během těch prvních dvou minut jste si šestkrát sáhl na nos, obličej či vousy a vyšší frekvenci pravděpodobně zabránil jen fakt, že jste v ruce držel tužku a notýsek.

Držet v ruce při řečnění cokoliv, co nepotřebujete, je začátečnická chyba, Tomáši. Je to nervózní, rozpačité a odvádí to pozornost od toho, co říkáte. Ten nervózní dojem pak ještě umocňujete opakováním kroku vpřed a vzad. Říkám tomu cha-cha (to není posměšek, myslím ten tanec).

Neverbální projev tedy žádná sláva.

A jak tedy strukturujete tok svých myšlenek?

Myšlenky na hromadě

Uf. Myšlenek máte evidentně spousty, úplně to vidím, jak Vám víří hlavou a všechny chtějí ven. Jenže tohle, Tomáši, posluchač vidět nemá. Posluchač potřebuje přehlednou silnici, po které ho dovezete z bodu A do bodu B. Můžou na ní být zatáčky a odbočky a nečekaná panoramata, ale pořád si chce být jistý, že Vy jako řidič to máte pod kontrolou.

Při téhle přednášce nejen že jsem si nebyla jistá cestou, já dokonce ani nevím, odkud kam jsme se vlastně měli dostat. Videokazety, kyselá jablka, kuponová privatizace, fotbalový zápas, živá a mrtvá voda, úklid v pokoji, komunikace s mimozemšťany, velbloud, lev a dítě, romantická večeře, sklízení pivní kultury, děkuji za pozornost, Tomáši, co jsem si z toho měla odnést?

Tohle je vršení myšlenek na hromadu bez ladu a skladu, není to inovativní ani neotřelé, je to prostě jenom chaos.

Co s tím?

Když to shrnu, Tomáši, máte vybudovanou skvělou značku a umíte k sobě přitáhnout pozornost. Jako řečník ovšem máte na čem pracovat.

Přemýšlím, co učíte lidi na tom semináři. Učit bývá často snazší, než to vyučované důsledně aplikovat, takže věřím, že si z toho účastníci můžou i něco odnést. A nikdo nejsme dokonalí a zrovna řečnictví je obor, kde je možné se zlepšovat do nekonečna.

Kdybyste na svém zlepšení chtěl zapracovat, ráda Vám nabídnu své služby.

Zdraví L.