Petr Fiala: úkol pro chytrou horákyni

Ani oblečená, ani neoblečená; ani pěšky, ani vozem; ani ve dne, ani v noci. Chytrá horákyně si s těmito úkoly poradila a žila pak šťastně až do smrti. Na konferenci „ODS na rozcestí“, pořádané vysokou školou CEVRO Institut a revue Pravý břeh 7. 12. 2013, se Petr Fiala postavil podobně smělému zadání: trochu politolog a trochu politik; už ne řadový člen a ještě ne předseda; přednáška ani čtená, ani nečtená.


VERDIKT:
4star
+ promyšlený, strukturovaný obsah
+ kultivovanost projevu

– nepřizpůsobení obsahu potřebám mluveného projevu
– neosobní, monotónní projev

O tom, zda se z uznávaného politologa Petra Fialy stane také uznávaný politik, rozhodnou v příštích měsících a letech jeho spolustraníci a voliči. Svou přednáškou nepochybně prokázal, že minulý vývoj v ODS pečlivě analyzoval a dokáže pojmenovat její chyby a slabiny. V první části svého proslovu nejprve definuje čtyři funkce, které musí každá politická strana plnit, a popisuje, jak při jejich naplňování v posledních letech ODS selhala. Následuje šestibodový seznam úkolů, s nimiž se musí strana vypořádat, aby se vyhnula úplnému úpadku. V závěru pak Petr Fiala oznamuje svůj záměr kandidovat na post předsedy ODS a upozorňuje, že k nápravě je potřeba odhodlání celé strany, nikoliv jen angažovanost jeho samotného.

Petr Fiala při své přednášce plnými hrstmi využívá toho, co Aristotelés nazývá „étos“ a „logos“. Ve svém klasickém díle Rétorika definuje Aristotelés étos jako důvěryhodnost řečníka. Je to něco, s čím často řečník již přichází – morální kredit, odbornost, autorita. Petru Fialovi jistě nic z toho nechybí, navíc hned zpočátku [4:51] důvody své důvěryhodnosti rekapituluje. Do kategorie „étos“ patří i použití citátů významných osobností, Petr Fiala se odvolává na Winstona Churchilla, Karla Čapka, Franze Josefa Strausse.

Logos je přesvědčování pomocí logiky, faktů a statistik. To je rozhodně silná stránka Petra Fialy – obsah přednášky je pečlivě strukturovaný, logicky vystavěný a doložený řadou faktů a čísel. Petr Fiala tu demonstruje, proč je profesorem politologie – každopádně umí dát dohromady odborný a přitom srozumitelný text.

Jeho projev ovšem téměř úplně postrádá třetí důležitou složku, kterou Aristotelés identifikoval: patos. Patos nikoliv ve významu, jak toto slovo chápeme dnes, tedy jako nabubřelá slova a přemrštěnou gestikulaci neodpovídající kontextu, ale v aristotelovském chápání coby schopnost vzbuzovat emoce, vzít posluchače za srdce. Petr Fiala svým projevem žádné emoce nevzbuzuje a sám působí, že snad ani žádné nemá. V jednom místě ve své přednášce [30:21] vzpomíná na svůj rozhovor s Petrem Nečasem, během něhož mu řekl, že ODS působí jako chladná strana, což je jeden s důvodů její klesající popularity.

Může strana působit vřele a empaticky, když ji reprezentuje chladně dokonalý předseda?

Nejde o to, že by měl Petr Fiala popřít svou podstatu a stát se bavičem. Bylo by ale pěkné vidět kromě Petra Fialy – politologa a Petra Fialy – politika aspoň kousek Petra Fialy – člověka. Pro začátek by třeba stačilo přestat řešit dilema číst – nečíst jako chytrá horákyně a rozhodnout se pro nečíst. Jako vysokoškolský pedagog musí přece Petr Fiala mít dostatečnou praxi, aby přednášku o délce jedné vyučovací hodiny zvládl jen s osnovou, ne s kompletním textem. A pokud už z jakéhokoliv důvodu varianta nečíst není schůdná, pak je potřeba si alespoň uvědomit, že mluvený projev není totéž co vědecký článek. Čteme-li odbornou stať, můžeme se v textu vracet, abychom si osvěžili, k čemu se vztahuje „za druhé“ a „za třetí“ – při poslechu nikoliv. 17 čísel v jednom odstavci také uneseme snáz než tutéž dávku v 80 vteřinách [17:25-18:45]. A tak jako v psaném textu používáme nadpisy, odstavce a různé druhy písma, abychom jej rozčlenili a vyzdvihli to podstatné, musíme i v řeči použít více nástrojů k připoutání a udržení pozornosti obecenstva než občasné zařazení oslovení „dámy a pánové“. Změna tempa, hlasitosti, intonace, využití dramatické pauzy nebo stylistických nástrojů – to všechno by pomohlo Petru Fialovi vnést do jeho projevu více života a zvýšit emotivní účinek, aniž by se musel vzdát své distingovanosti a uměřenosti.

Už Aristotelés ve 4. století př. n. l. dospěl k tomu, že pro řečníka jsou důležité všechny tři pilíře rétoriky, étos, logos i patos. Petru Fialovi u téhle řečnické trojnožky třetí opěrný bod zatím chybí, uvidíme, zda si v politické kariéře se dvěma vystačí, či zda se třeba pokusí i ten třetí přidat.

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *