Jak Angela Merkelová (ne)pozvala uprchlíky

“Merkelová má na rukou krev, to ona je sem pozvala,” ozývalo se po pařížských útocích ze všech koutů Evropy. Slova o “pozvání uprchlíků” jsme v poslední době slyšeli tolikrát, že se stala ustáleným slovním spojením, a to i pro ty, kdo postup německé kancléřky posuzují vstřícněji. Kdy a kde ale vlastně to “pozvání” zaznělo? Co Angela Merkelová ve skutečnosti řekla? Otevřelo stavidla uprchlické vlny nějaké její prohlášení?

Na začátku roku 2015 řešila Evropa řeckou finanční krizi a uprchlíci, přestože jejich počet v předcházejících dvou letech strmě stoupal, nikoho zvlášť nezajímali. Pozornost se k nim upřela až v dubnu, kdy ve Středozemním moři při pokusu přeplavit se do Itálie utonulo historicky nejvíce lidí. Zájem poutala také “Džungle” v Calais, divoký tábor několika tisíc migrantů u ústí lamanšského tunelu, kteří se snaží dostat do Anglie. V médiích se objevují fotografie dnes již příslovečných “mladých, dobře živených mužů se smartphony” a hodně se diskutuje o tom, zda má Evropa přijímat ty, kdo sem přicházejí z ekonomických důvodů.

V květnu se najednou situace mění. Námořní cesta do Itálie ztrácí význam, protože proudy lidí se valí z Turecka na řecké ostrovy. Gumové čluny plné uprchlíků připlouvají jeden za druhým, ve dne v noci. Většina z těch lidí jsou Syřani, mladí, staří, ženy, muži, celé rodiny s dětmi. Řecko naprosto nezvládá, nemá na to kapacity ani finance. Nemá pro ně žádné přístřeší, nestíhá je ani registrovat, natož bez průtahů vyřizovat žádosti o azyl, jak mu to ukládá tzv. Dublinská konvence. A oni se vydávají dál na sever, chtějí hlavně do Německa.

Vlna migrantů se posouvá Balkánem. V červnu se kumulují v Maďarsku. Ani Maďarsko to nezvládá a začíná na svých hranicích stavět plot. Německo s Angelou Merkelovou v čele volá po společném evropském řešení, na konci června se ale představitelé zemí EU jsou schopni shodnout jen na tom, že nechtějí kvóty. A lidi se valí pořád dál.

V červenci obletí svět fotografie palestinské holčičky, kterou Angela Merkelová rozplakala, když jí řekla, že “v uprchlických táborech jsou tisíce lidí, nemůžeme je přijmout všechny.” Během léta znovu při různých příležitostech opakuje, že migrační krize je problémem celé Evropy a že je třeba se dohodnout na společném řešení, které má zahrnovat mimo jiné i kvóty pro rozdělení uprchlíků mezi všechny členské země. “Pro Německo je to výzva,” říká o krizi, “ale nejsme tím ochromeni.” Německo upravuje svůj azylový proces, aby mohlo rychleji odmítat žadatele, kteří na azyl nárok nemají. V Sasku dochází k opakovaným násilným útokům na uprchlické ubytovny, což Merkelová odsoudí s tím, že “takové útoky nejsou Německa hodné”.

21. srpna vydal německý Spolkový úřad pro imigraci pokyn, že v případě syrských uprchlíků nebude postupovat podle Dublinské konvence a nebude je vracet do země vstupu, tedy aktuálně do Maďarska či Řecka. Stejně to nemá smysl.

Na přelomu srpna a září vrcholí krize na budapešťském nádraží Keleti. Maďaři dál budují svůj plot a jinak “nekonají”. Uprchlíci se vydávají směrem k Rakousku pěšky po dálnici, 4. září pak i maďarská strana přistaví speciální vlaky a posílá je na rakouské hranice. Merkelová se narychlo domlouvá se svým rakouským protějškem Faymannem, že je z Maďarska pustí do Rakouska a rozdělí si je. 5. září mluví s maďarským premiérem Orbánem a říká mu, že jde o dočasné opatření.

15. září Maďarsko uzavírá hranici se Srbskem a proud migrantů se přelévá do Chorvatska. V tento den se také Merkelová znovu setkává s Faymannem a říká: “Pokud se nyní musíme začít omlouvat, že jsme v naléhavé situaci ukázali přátelskou tvář… tak (Německo) není moje země… Opakuji znovu a znovu: zvládneme to.”

To už je ale v pohybu až pozoruhodně výkonná mašinérie státem organizovaných i soukromých dopravců, kteří si uprchlíky jen předávají z autobusu do autobusu z Řecka přes celý Balkán, aby je co nejrychleji dostali až na hranice Rakouska, resp. Německa.

22. září ministři vnitra EU odhlasují kvóty na rozdělení 120.000 nově přicházejících uprchlíků. Proti hlasuje kromě Česka ještě Slovensko, Maďarsko a Rumunsko.

Jen za říjen přichází přes Řecko více než 200.000 uprchlíků, prakticky všichni jsou bez zastávky expedováni rovnou do Německa. Kvóty nekvóty, přepravní mašinérie funguje dál. Merkelová je přece pozvala.

Ač se na sociálních sítích mnozí zaříkají, že to na vlastní uši slyšeli, z úst Angely Merkelové “pozvání” nezaznělo. Při podrobnějším pohledu na sled událostí a její projevy to vůbec nevypadá na aktivní prouprchlickou politiku, kterou jí teď tolik lidí vyčítá. Pod tlakem událostí učinila rozhodnutí, které sama označuje za nevyhnutelné – umožnit do Německa vstup uprchlíkům, kteří tam stejně mířili a které země, přes které procházeli, nebyly schopné ani ochotné zvládat. Bylo na výběr lepší řešení?

Angela Merkelová právě vstupuje do jedenáctého roku v úřadu německé kancléřky. Za těch deset let ve funkci měla desítky, ba stovky projevů a v nich jistě spoustu moudrého, hromadu balastu a nejspíš i pár pitomostí. Je vlastně pozoruhodné, že je nyní nejvíc proslulá tím, co neřekla.

 

++++++++++

Lenka

O autorce:
Lenka Dvořáková je lektorka a koučka prezentačních dovedností, která se zaměřuje zejména na přípravu řečníků, kteří musejí vystupovat v angličtině. Má za sebou zkušenosti s vystupováním v OSN a mnohaletou lektorskou praxi. Je držitelkou několika ocenění v soutěžích v řečnických dovednostech na národní i mezinárodní úrovni. Je provozovatelkou portálu publicspeaking.cz.

2 komentáře

  • Mgr. Michal Poloch

    Dobrý den paní Dvořáková. Dovolte mi, abych s Vámi nesouhlasil. Přiznám se, že jsem si ten sled událostí tak dobře nepamatoval, a ani přesně ty výroky, ale již z Vašeho resumé pro mě jasně vyplývá, že ono „pozvání“, jak se tomu obecně říká, skutečně proběhlo. Musíte si totiž v první řadě uvědomit, že ta slova se šířila, a že byla chuť je šířit. Mám na mysli hlavně šíření z důvodu, že je mnoho lidí, kteří z toho „cítili“ zisk, a jak se později ukázalo, tak skutečně na tom hodně zbohatli, ať už jde o falešné pasy, ukradené pasy, převaděče a podobně. A v neposlední řadě je třeba si uvědomit, že na ta slova nereagovali v první řadě doktoři, či Vaši kolegové lektoři, případně kouči prezentačních dovedností, nebo jiní inteligentní lidé, ale já viděl na skoro všech videích mladé chlapy, které bych Vám nepřál potkat na ulici ani v poledne, natož pak večer. Jste šikovná a sympatická žena, určitě i inteligentní, važte si toho, čím dnes Evropa je, uvědomte se, že za rok může být pozdě, že nebudete mít za pár let volební právo a podobně. Nerad bych, aby Vy či jiná žena v Česku prozřela až po nějaké velmi smutné události.

    • Děkuji Vám za komentář. Zcela souhlasím s Vaší formulací, že se tomu „pozvání“ jen tak obecně říká. Z rekonstrukce postupných výroků Angely Merkelové totiž vyplývá, že ona sama žádnou „zvací formulku“ nevyslovila a že šlo o interpretaci lidí, kteří buď nebyli informováni správně, nebo cítili zisk. Možná by i ona sama dnes volila jinou formulaci, ale po bitvě je každý generál. Jsem přesvědčená, že Německo svým přístupem zabránilo daleko horší krizi, ke které by došlo v zemích „po cestě“. I u nás.

      Hysterie, která tu v souvislosti s migrační krizí vypukla, přestože uprchlíka většina lidí viděla jen na obrázku (a podle statistik OSN opravdu nejde jen o mladé chlapy), k řešení situace nijak neřispívá. A nepřispívá k tomu ani strach, že za rok přijdeme o volební právo, či temná varování, že se našim šikovným a sympatickým ženám stane nějaká „velmi smutná událost“. Sebevědomá společnost, která zná své hodnoty, v takové zkoušce obstojí. Možná je na místě spíš obava, zda jsme sebevědomá společnost, která zná své hodnoty.

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *